Cos tísní tě a rmoutí,
v tvém oku bázeň matná,
ty díš: „Co na tvé pouti
bych mohla ti být platna?
Ty silný jsi a pevný
a zvyklý bít se žitím,
a já vln náraz hněvný,
tak slabá tuze cítím!“
Ó, dítě, lodi větší
a pevnější, než má je,
už mořem, které ječí,
za květem pluly báje.
A plavci otužilí
i ve vichrech, i slunu
se jenom zachránili
na malém, slabém člunu!