Ne v snách – vše viděl v přírodě svým okem,
kdo malovat znal takto! Vrba křivá
se uklání a do vod tichých dívá
neb hustá olše pne se nad potokem.
A všecko v tichu, v klidu přehlubokém
má sílu pravdy. V zadu houšť se stmívá,
jak sám ji vídáš doma odjakživa,
když před tebou tam srna prchá skokem.
A přece, všecko jak když ve mhu splývá,
jak v báji voda spí, se nezapění,
vše obrys jen, vše závoj obechvívá.
Tam na palouku jasné na zeleni,
hle, nymfa nymfě v rej a tanec kývá –
přec asi tvůrce všecko zřel jen v snění.