Dvou vrchů stráně, lesnaté skal tesy
se sklání v údol, pouhý průsmyk lesy;
jím říčka z jara divoká se pění,
teď v žáru srčí pouze přes kamení.
Blíž úzké řeky, jež se v kámen tratí,
kus louky svítí. Slunce stezky zlatí.
Tu tam se bělá domek v zeleň skrytý,
a skrze stromy kynou mlýnů štíty.
Vše v záři tone, jenom stráň je stinná.
U mlýna visí prádla strakatina,
a bystrý vítr zdouvá ji vždy více.
Ze zahrad planou zlaté slunečnice.
Teď hvizd se zachvěl několikrát vzduchem.
Vlak dlouhý projel s oddechem a ruchem
a za stráněmi mžikem zmizel kdesi.
Kouř bílý táhne zvolna mezi lesy...