Hdyž se, jak ji vezli, ruce hurazíly
Kozinovo soše, tý, co stojí v Hrádku,
zazdili sme si je aspoň do zdi bílý
v Houvězdě tám v jeho dvoře na památku.
Ha ty ruce íčko černají se ve zdi,
na vočích je máme, příklad chase naší,
hale ti, co z dáli na hyjtu k nám jezdí,
říkají, že tuty ruce hrozbou straší.
Jaký pa to řeči, tuto pravda není,
přijte na voračky, na pout nebo přásky,
šudýš vztahujou se ruce zez stavení
k tim, co dou k nám hyjtu, z přátelstva ha z lásky.
Hale dyby sjet chtíl svobodu vzít v novo
nám ha naší zemi – krví splatila ji –
zahrozí mu ruce nejen z Kozinovo,
hale ze všech dvorů, co jich v chodským kraji.