Již stromy mají bílé hlavy,
jak skryl je květů jarní sníh,
že jsou jak starci usměvaví
s tím květem žití na skráních.
A na sta ptáků v stínu jich
se schází na rej polétavý,
a každý v tónech jásavých
ten život znova blahoslaví.
Ó, Bože, takto s hlavou bílou
a s úsměvem a plnou silou
tu jak ty stromy jednou stát!
A pod svých skrání šedou plísní
mít ještě na sta nových písní,
jichž refrén byl by: Žiju rád!