Noc letní teplá. Proudem s luny lejí
se zářné svity, na domem jak vázne.
Vše spí a mlčí! Ulice jsou prázdné.
Opojně voní lípy od alejí.
Je ticho, ticho, jak lze nejtišeji.
Jdi spat, jdi spat už, básníku a blázne!
V tom dětský pláč zní, zakvílení strázné...
Kdes děcko stůně, trpí. Jak se chvěji!
Ó, bolest nespí! Nahlas pláče dítě,
leč potichu co srdcí lká a kvílí,
co vzdechů, stonů utlumí se skrytě!
Oh, jaký vichr hvízd by, úpěl tiší,
ty všecky kdyby teď se v jedno slily!
Pláč děcka zní... Kdo slyší jej, kdo slyší?