Stín stínu dává ruku, jak když věsí
flór smuteční se ode stromu k stromu;
vše touží v klid, vše touží jenom domů,
pod krovem usnout nebo pod nebesy.
Pták na stromě zmlk ve svém hnízdě kdesi,
v úl vlétla včela. Ztichly rány hromu
již v kovárně, a dorachotil k tomu
i slední vůz. Jak tichý luh i lesy!
Ó, sladká snů a ticha, klidu vládo!
Na zemi pasák hejno ovcí žene,
jež k teplé stáji navrací se rádo.
A na nebi, jež nade vším se klene,
jak by šlo rovněž bílých ovcí stádo,
měsíčním svitem hřbety postříbřené...