Když se nástroj rozletí,
je to radosť slyšeti,
jak to zní a zvoní;
sladká je to hudba mi,
snad i tam pod hrudami
steskne se mi po ní.
Zvučí to tak vesele
do mé dílny setmělé,
že se zjasní líce;
a jak práce ubývá,
nástroj můj se zahřívá
stále víc a více.
Já nad prostým zjevem tím
častokrát se zamyslím
při svém díle denním,
a jak nástroj pospíchá,
jak to zvučí do ticha,
táhne to mým sněním:
Jak se často proklíná
tíha práce jediná,
že nás rve a kruší!
Však nechť dlaň nám krvácí,
přece jenom při práci
zahřejem si duši!