Den bude krásný... Vlaje noci chlad
doposud kolem, zář však již se skvěje;
kde tančily dnes v noci víly reje,
sta květů zkvetlo... každý strom tak mlád
se cítí zas, ač roků ční tu řad.
Jak rosa září v trávě u ručeje!
Flétnově žluva, drozd jak housle pěje,
a žežulčin zní refrén nastokrát...
Nevěřils’ včera sobě – věříš v jase.
Zasypat večer chtěl jsi písní zdroj,
teď chvíš se blah, jak v nitru zvoní zase.
Děl’s: Láska klam!... Ji krok můj rozšlapává!
A teď jdeš lesem, dýcháš vonnou chvoj
a šeptáš: Zbuď se zářící a zdráva!