Zas bezem zdobí petřínské se svahy,
a před mým oknem kvete kaštan bílý
a okamžik mi připomíná blahý,
kdy přišel’s na svět ty, můj hochu milý.
Kdy na květ jeho ve snách dívaje se,
jsem prvně zaslech’ hlas tvůj v jizbě naší
a cítil, jak cos zvedá mne a nese,
jak všecko ve mně budí se a raší.
Jak slunečné by zalily mě svity,
jak šířil bych se, rostl na vše strany,
jak sám bych byl ten kaštan rozložitý
a květem, květem všecek obsypaný...