Dnes duje a lítá, jak pták když uprchne z klícky,
šíleně městem se řítí,
neustoupí ti
a vede si uličnicky.
Tu rozbije okno, tam plakát strhne si s rohu
neb pokrývku s hlavy,
bujný a dravý,
žen zdvíhá sukně a chechtá se, odhaliv nohu.
Je jara prudkost a síla,
je mládí svévole k tomu,
jásá a spílá
a suché lupeny sráží se snětí stromů.
To je to listí,
jež do jara na stromech zůstalo tkvěti,
on letí a letí
a strhá je v nenávisti.
V svou náruč je strhá a pustí:
strom čeká pupenů se sty
již na nové listí, jež místo chce, pučet a růsti.
Je to tak dobře.
Kdo suchý jsi lupen, musíš jít s cesty.