Jarní větry dují. Je to teplý van,
jak když anděl letí od nebeských bran,
a kam proudí a kam letí na řece i holé sněti,
z kořenů to mládne, puká se všech stran.
Odkud, větry, jdete, kdo vás poslal k nám
probudit kde koho, vyrvat mrákotám,
kdo jen budí vaše hnutí a kdo v před vás letět nutí,
když vás douti slyším, u sebe se ptám.
Sním, že nejste více nežli křídel vzruch
nesčíslných ptáků, kteří dělí vzduch,
kteří se už zvedli v dáli, a jak křídlem zamávali,
přihnali dech jihu vlažný v zamlžený luh.