Nad křížem starým ptáče pělo,
pod křížem dřímal ples i žal,
já hřbitovem šel, kloně čelo,
a toho ptáka poslouchal.
Hnut písní, sed’ jsem za křovisko,
až ucítil jsem hlíny dech,
a šípku prut, jenž rostl nízko,
mi přes prsa pln růží leh’.
A oči zamk’ jsem, ve tmu spáče
a v dumu pad’ jsem tajemnou,
že sám jsem mrtvý a to ptáče
že zpívá snivě nade mnou.