Bože, těm, kdo mezi námi
čekají tu lepších časů,
s vráskou v líci, živořící,
a s tím bílým sněhem vlasu.
V zlobných větrů nenávisti,
které u nás vanou posud:
dubového aspoň listí
přej těm starým hlavám osud.
Nad svou strží ať se drží
jak to listí na svém kmeni,
až pocítí žluté, svadlé
novou zář a nově pění.
usmířeni se svou bídou,
nechať zří, že nad jich rovy
jiné svěží listy přijdou.
A v té době slibných puků,
z kterých nové jaro dýše,
ať též oni hlavu skloní
a na zem svou padnou tiše!