Jen chvíli být zas dítětem,
kdy jaro volá spící zem!
Vše vidět prostým okem svým
a tolik, tolik zdiveným.
A na květ zřít a listů kyv
jak na zázrak a kouzel div.
A ve všem tušit žití taj
a v ptačí písni slyšet báj.
A na hlas všeho: Žij a pij!
své matce prudce semknout šíj
a líbati ji, opit vším,
s výkřikem štěstí divokým!