Země musí v sebe vpíti
všechen zimy led a sníh,
aby po všech závějích
na ňadrech jí rostlo kvítí.
Strom, by mohl ráno líti
ve vzduch vůni z listů svých,
večer jak se počal tmíti,
jedových par zhoubu vdých’.
Musilo tak rovněž býti
s námi, dítě – v dobách zlých
vpilo bolest naše žití.
Bolest vpita do všech rýh!
V oku tvém se záře nítí,
radost dýchá z písní mých.