Slyš, z dalekého jihu, ach, z dalekého jihu
jde jara tichý krok,
a nežli zvíš, je tady, ó, již se kloní v mihu
nad spící země bok.
Zem dřímá ještě v snění – v tom cítí políbení
tak vroucné na retech,
ó, jak se budí, rychle se halí v uzardění,
ten zmatek a ten spěch!
Sem rychle bledé kvítí, ať ve vlasech jí svítí,
sem zelenavý šat,
ten stříbrnou ať protkán je celý třpytnou nití,
sem vůni květných lad!
Ach, co se to jen děje, zem celá se tak chvěje,
jen máj přestoupil práh,
ó, jistě ne jen proto, že shléd’ ji, zbudit chtěje,
ve sněžných nedbalkách!