Co přání toužených v hrudi
jsem měl,
co snění jarního v hlavě!
Já myslil: Splní se hravě!
Ó, žel!
Když zřel jsem, všecko že klam je
a kal,
mně život hříčkou byl planou,
já mnil, že spálí hruď zdranou
mi pal.
A teď, kdy každý strom kvete,
i zeď
se stará révou zas halí
a ptáci přilétli z dáli –
a teď?
Teď nemám žádných už přání,
jsem rád,
že ptáky slyšet jen mohu
a vůni z bezu a hlohu
jen ssát!