Jak bledý vězeň okna mříží
se dívá měsíc větvemi
a ve sladkou se dumu hříží
o kráse, štěstí na zemi.
A země jak pod strmou věží,
chlad rosných perel na líci,
zří s touhou, jež jí v prsou leží,
výš k ubledlému měsíci.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.