Slyš, jaro klepá do oken!
Vy bledá líce, pojďte ven,
hle, zemi v tvář, má blýskla zář,
kdo chce být ještě samotář?
Slyš, jaro klepá v tichý úl!
Nuž, vzhůru k letu, prostřen stůl!
Kam padne hled, můj voní květ
a s květem mládne celý svět.
Slyš, jaro klepá v lidskou hruď!
Ty spící srdce, zbuď se, zbuď,
je čas – však chceš-li zaspat jej,
pak nikdy se už nezbouzej!