Ne klidný deštík z jara s nebe padá,
by zkypřil drn, a rozkvetla sněť mladá.
Víc klesá tam, kde cypřiš jest a akat:
to na hroby jde samo nebe plakat.
Jde na hrob starců, dětí na rov malý,
pro něž se žádné oko nezakalí;
jimž nikdo nedá slz ni modlitbičky,
již sami, sami vždy i o dušičky.
Jde na hrob těch, již ku zídce se tulí,
již klesli jedem, dykou, lanem, kulí.
A kolik v světě širém v rovu je jich,
to spočítej si deštných na krůpějích!