Jarem se vzbudilo co kde je,
země již přestala studit,
jenom ty touhy a naděje,
zapadlé do času závěje,
ze snů se nechtějí vzbudit.
Zelená jarní kol krajina,
zima kde roztála vzpurná,
jenom ta prostřed ní ruina
dál jak když dříme a vzpomíná,
stále tak smutná a chmurná.
Vzbudili ze sna se motýli,
zahráli barvami všemi,
jenom ti, které jsme složili
pod hrudy do tiché mohyly,
dále spí, dále, tak němí.
Jen se mi nedívej k dálce té,
cesta kde ztrácí se, točí,
pojďme, snad s radostí dítěte
najdem sny do fial zakleté,
v podléštky drahé nám oči!