Dávno huž, co nehlídáme
královskyj náš hvozd,
haby se k nám nepřivalil
nevítanyj host.
Hale jeren přece hlídá
slávu našich práv
ha tich staryjch Chodů mluvu,
vobyčij ha mrav.
Habysme nezapomíli,
co náš byjval rod,
karak humíl, přemujmilyj
Bože, bjít se Chod.
Našich divčát písně hlídá
jako dukátky
ha dyž máme kudibala,*
starý pohádky.
Haby se nic neztratílo
z tuztich věcí všech,
vostálo nám i tich staryjch
srce – k slávě Čech.
Ty tám naše perkameny,
šecko vzel huž ďas –
jeho písma věčně věkuv
burou Chodů hlas.
Pámbů dyj mu zato zdraví,
že tak vo nás dbál
ha že dycky lid svůj chodskyj
tůlik miloval.