Jsou duše tvrdé jako kámen v skále,
jich nedotkne se bolesť v těžkých dnech,
ty, duše moje, buď jen měkkou dále,
tak jako lesní mech.
Jsou duše, odkud letí příval s výše,
že slyšet jeho hřímání a spěch,
ty, duše moje, vsákni jenom tiše
tu vláhu, která v snech.
A v srdce spráhlá jako v létě nivy,
když puká země, zticha kanout nech
ten vláhy svojí pramen věčně živý,
tak zticha jako mech.