Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,
co gracie a krása, kouzlo ženy,
co každý den být znova opojený
úsměvem božským, čistší dýchat vzduch.
Teď vím to vše, kdy čelo rozryl pluh
mi věku již a marný vzdech a steny;
snad v náhradu za leta prostá ceny
teď toužím zmnožit smysly, zrak i sluch.
Zrak chtěl bych mít jak oko mušky zlaté,
jež složeno je drobných do faset,
bych najednou tě viděl nastakráte.
Sluch zvěře mít, jež slyší, jak jen vkročí
v les, lidský krok, bych z dálky vstříc ti lét',
a jak noc hvězdná na tisíce očí.