Na břehu moře samá zrytá skála,
a na jedné z nich smutná cypřiš stála;
ta smutná cypřiš a to šíré moře! –
já cítil v srdci všecko staré hoře.
To hoře, po čems ruce v prázdno pnouti,
co nelze stihnout ani obsáhnouti,
a přec to chtivě před očima míti
dnes, zítra, stále – celé dlouhé žití!