Jak vějířem by čísi ruka chvěla,
tak bílý květ se třese v chladném vánku.
Ves dřímá v lukách. Zahrada je stmělá.
Již slední stopa shasla po červánku.
A nad lesem, kde pták již umlk’ v spánku
se luna z mraků řine stříbroskvělá –
pojď, založ v knize nedočtenou stránku,
vějířem noci ochlaďme si čela!