Co žijeme, to sníme potom ve snu.
Však přijde noc a oči naše shasí,
cos jako mdloba padne na ně v těsnu,
a nepozvednem’ k slunci více řasy.
A noc ta bude dlouhou, dlouhou, stmělou –
ó, řekni mi, čím vyplnit ji celou?
Co budem snít, ta noc se bezdno řítí?
Ó, viď, my chceme mnoho, mnoho žíti!