Mé dítě zvolna usíná,
s lip dlouhý padá stín,
rybníka rudne hladina,
a vedle klepá mlýn.
Pár vlaštovek, pár mrštných střel
jen tu tam vyletí,
a mlýn jak kolébavku pěl
by mému dítěti.
Ó, dítě moje, zdřímni již,
ó, dítě mé, jsem rád,
že s písní tou se probouzíš
a s písní tou jdeš spat.
V tom ruchu kol a šumu vod
ti praví mlýna tep,
co slz a krve, jaký pot
ten žití stojí chléb.
A zas to zní tak vesele,
že břímě snesla plec,
že v slzách zrak a na čele
pot marně nestál přec.
Ó, naslouchej jí, modrý hled
než zacloní se snem,
ta píseň bude provázet
tě celým životem!