Točí se veliké kolo,
točí se dále a dál,
a.já jsem před ním tak dlouho
v myšlenkách pochmurných stál.
Točí se, točí a točí
jako ten přestárlý svět,
jak jej už otec náš viděl
a jak jej viděl náš děd.
Co to mu, že tisíce prosí,
tisícům drásá to plec?
To veliké, veliké kolo
stejně se otáčí přec.
Tisíce hynou a klnou,
zoufání v patách jde zlo,
ale to veliké kolo
jde tak, jak před věky šlo.
Zpátky, ty smělče, co činíš?
Kolo chceš zastavit v ráz?
To veliké, veliké kolo
pošlape, rozdrtí nás!
Ha, rozdrtí deset a dvacet,
rozdrtí tisíce snad,
skupené mrtvoly jejich
kola však zastaví chvat.
Po časech bídy a kletby,
po bojích, po letech muk
jinak to veliké kolo
točit se uvidí vnuk!