Jak od rána dnes zmítalo se choře
a v ostrova břeh bilo moře divě!
Já vidět mnil jsem Neptunovy oře
s pěn bělí u tlam, o vlající hřívě.
Loď houpala se jakás na obzoře,
zněl hukot, řev a šum kol každé skály;
pak odpůldne se vlny klesat zdály,
však ještě stále hněvem vřelo moře.
A večer teď už ztišilo se zcela:
to zpěvačka nám Svatém na Juraji
ty naše krásné české písně pěla.
Čaromoc písně že je pouhou bájí?
Jak celý den zlost moře v ostrov hřměla! –
A nyní jak když tiše naslouchá jí.