U dcer mohla žít i synů,
ale ovšem za horama.
„Však už ztěžka nohy šinu!“
Zůstala v svém městě sama.
Jedna jizba – celým světem.
„Ale k stáru – jaké poutě!“
„Vzpomínek tu – řekla dětem –
na děda dost v každém koutě.“
Tiché město – jak by spalo
pod příkrovem věčné zimy.
„Bohatství tu arci málo,
jsem tu však jak mezi svými.“
„Nechte mě, kde v strasti, blahu
žila jsem svůj život celý!“
– Všude zvykneš! – „Však zde sáhů
od děda jen pár mě dělí!“