Do rána dnes bílým květem pokryl se, hle, rybník celý,
jako by tam byly přes noc bílé hvězdy napršely.
Bílé hvězdy zlatých srdcí – leknínových plno poupat –
sladko jim je na blankytu šepotavých vln se houpat.
Ale co teď hvězdy zase na nebeské zkvetly líše,
umírají steskem, touhou po etheru modré výše.
A rybníka po hladině plouží se, hle, mlha šedá,
jak když zástup bílých duchů ztracené ty hvězdy hledá.