Kdo má své děti rád,
zda nechá ruské děti trpět hlad?
Kříž za svět celý vzala na svá bedra
Rus, mocná kdys a štědrá,
a klesá již.
Jde na kříži za blud svůj dotrpěti,
leč kříž se svalil na matky a děti.
Kdo zvedne jeho tíž?
Ty děti nahé jsou a zimou zchladlé,
naběhlá mají bříška, tváře vpadlé,
a jejich oči, proč že trpět mají,
se tolik ptají.
Kdo má své děti rád,
zda nechá ruské děti trpět hlad?
Vstát vzkříšená-li Rus má, vstáti znovu
ze svého jednou rovu,
jim dejte jíst!
Neb budoucnost v nich, spása svaté Rusi,
i ona zhyne, ty-li umřít musí
jak ptáčci spadlí s hnizd.
Za to je živte, jak nás živil slovem
Turgeněv, Gogol, Puškin s Lermontovem.
Či marně učil Tolstoj, Písmo v dlani,
nás slitování?
Jsme s Aljošou a s dětmi u kamene.
Kdo na Iljušku, kdo z nás zapomene?
Jsme druh a druh!
A to, co ďábel rozmetal v skon všeho,
ať zcelí – buďme nástroj v ruce jeho! –
a zvedne lásky Bůh!