Odtáh chasník do vojny,
aby říši dal své síly;
slzí příval přehojný
matčiny proň oči lily.
Odtáh – po něm jen tu zbyla
harmonika jeho milá.
Rád vždy večer na ni hrál
na sadě neb za vesnicí,
mile zněla v tichou dál
píseň jeho jásající.
„Kde domov můj“ v citů nával
zvláště pěkně na ni hrával.
A dnes poslal domů list:
raněn v dálné zemi leží;
má tam dosti pít i jíst,
ale chodit může stěží.
Kdyby tak měl po všem boji
aspoň harmoniku svoji!
Vytáhly ji děti ven,
ležela tam v truhle na dně;
zkouší hráti ten i ten,
ale nejde to tak snadně.
Zpropadená harmonika,
nechce hrát, jen jak když – vzlyká.