Sám Neruda byl patron jeho svatý,
když s loutnou vyšel do měst, do dědin.
A národu jen pěl a volal Čin,
když úpěla vlast pod krutými katy.
Nic nedal mást se hesly, sofismaty,
pozlátkem jiných, pěnou cizích vín,
vždy po svém jen a „Čert vem chic a spleen!“
nu ano, viďte, Hanák paličatý.
A čas už dávno otřel, zavál, odnes,
co uměním se jediným kdys zdálo,
a jeho píseň svěží zní tu podnes.
To že je naše, zpěvná tak a milá,
a mÓdních cet že třpytu dbala málo,
leč ze studánky živé vody pila.