Můj sonet radostně a vesele Tě zdraví,
ó, příteli! Ne, let že padesáte
dnes krouží tiše kolem Tvojí hlavy,
leč, že jsi zdráv a čil, že srdce máš tak zlaté.
Škleb drzý Tebe, zloba nepomate,
v náš vírný svět zříš, na rtech úsměv smavý,
a šleháš hloupost, všednost, sváry klaté
a smíchem živým léčit umíš davy.
Ó, plevele je tolik v českém luhu
a tolik smutku zde, tak málo záře,
že, dál bys zdráv byl, třeba, dobrý druhu!
A jestli za vše trn Ti bude cenou,
i pomněnku svých přátel porosenou
a lásky květ jich vlož si do herbáře!