Na stráni slunné ležím, plné vřesu,
jenž právě kvete v růžných květů zdobě.
Zem sálá teplem. Jak to v léta době,
kol cvrčků koncert. Za mnou stíny lesů.
Pnu v dál a v slunce oči v tichém plesu,
a víčka zrovna svírají se k sobě,
již jenom cvrčků chřestot slyším v mdlobě
a kamsi v dál se, do daleka nesu...
Jsem na Východě... Slunce zář se lije
skrz bílé sloupy. Ženy zřím, jich šíje
jak z bronzu – tančí při strun staré zvěsti.
Jich oči uhly, plameny jsou rety.
A jaký rej to! Jejich castaguetty
mi s hudbou cvrčků z dálky do snů chřestí...