Jak byl by dech to vánku zbloudil v líchy
a líbal květu líčka zrůžovělá,
tak Láska slétá na zemi a čela
se jemně dotkne mladé krásné Psychy.
Tu není vášně, není žáru těla,
a neznámy tu viny jsou a hříchy,
ten polibek, tak líbezný a tichý,
toť odhmotněná čistá láska celá.
Ó, ty, jenž prošel's lásky žárem, rmutem,
jak při polibku tom jen nadechnutém
svou omýváš tu duši jako v lázni!
Na první lásku vzpomínáš si svoji,
kdy ruka ruku stisknouti se bojí
a sladkých rtů se tknout jsi chvěl se bázní.