Exeunt omnes – všichni odejdou.
I ti, co dobře i co špatně hráli;
vše naposled jen hloupou bylo hrou,
jež chvíli jen zrak mate, smysly šálí.
Ó, s bohem, princi s krásnou princeznou,
též vám, rytíři, a vám, pane králi,
kejklířův synek – Osudem jej zvou –
za drát vás tahal, ať jste šli či stáli.
A kejklíř Smrt vás nyní všecky smete,
vás krále, pány jako raby kleté
do jedné truhly zatouchlého nitra.
„Ó, dobře, že již konec!“ vzdychá každý.
Teď zaspat vše: lsti, lásky, boje, vraždy!
„Však, Bože můj, co hráti budem’ zítra?“?