Zvon dozněl právě. Stmívá se a stmívá.
Do páry modré již se halí lesy,
svit prvních hvězd se na kraj oblak věsí,
jen jediný pták opozděný zpívá.
Mnich zavřel knihu, oknem v kraj se dívá.
Den zhas – zvon dozněl – pták již zmlknul kdesi –
báj dočtena je! – zticha povzdychne si,
co vítr šerem skráň mu obechvívá.
Ó, Bože, míti v duši zhaslé světlo,
když dávno zmlkly, starých zvonů hudbu,
zpěv ptáků, co jich přes den kolem létlo!
Ty zvadlé květy znovu cítit kvésti,
hlas mrtvých slyšet, dál příst jejich sudbu,
ó, v zánik všeho, co jsi vložil štěstí!