Buď s Bohem, noci! Zlatý úsvit rána
mi padá v knihu při skřivánčím hlase,
a duše má, ač jím už oklamána,
je měkká dost, by uvěřila zase.
Buď s Bohem, noci, s Bohem, hvězdné roje!
Vždy znovu, znovu štěstí přijít může.
To že je skřivan? Ne, to písně moje!
To že je zoř? Ne, to jsou lásky růže!