Za odpuštění prosím zdvořile,
ač-li jsem komu jel tu proti srsti;
vím, jsou to květy celkem zpozdilé,
co vyrostlo mi v chudé mojí prsti.
Však nechtěl kázat jsem jak v postille,
já chtěl se smát... Van obrací teď trsti:
Lkát budu, až mi plivnou po díle,
a smát zas vy se budete v své hrsti.