Já slíbil si jedenkrát s mladostí svou,
to bylo kdes v kvetoucím dolu,
že umřít-li bude mít někdo z nás dvou,
že umřeme, umřeme spolu.
A mladost má schvácena chorobou zlou,
já viděl ji v rakvi, pln bolu,
já květy ji pokryl, já líbal ji tmou,
leč síly jsem neměl s ní dolů.
Teď pozdě kdy dávno již, lituji časem
a vidím ji bílou tak, se zlatým vlasem,
jak s výčitkou ke mně se kloní.
A smutně den strávím nad troskami snů
a nad trochou písniček z přelétlých dnů,
jež památkou zbyly mi po ní...