Zastav mi, drahá, hodin běh,
ruší nás darmo v lásky snech;
při šeptu, polibcích, objetí
nechci ten tikot jich slyšeti!
Nediv se, že jsem náhle stich’,
zvučí to jako smíchem v nich,
a zas jak někdo by, v srdci žal,
při našem polibku zavzdychal.
Jméno a sláva – všecko klam,
pravda jen rtů tvých žhavý plam,
slyšeti nechci těch vteřin kvil,
že se nám nevrátí žádná z chvil.
Snít chci, tvůj tmavý hladě vlas,
křídla že složiv, usnul čas;
zastav mi, drahá, těch hodin běh,
ruší nás nadarmo v lásky snech!