DUDÁK.

Dudák Chod přišel vhod, tančilo se v staré krčmě o závod.

„Dědku náš, jak se máš, zdali pak nám na své dudy zadudáš?“

– Jak chce sám Bůh, se mám, ale rád vám na své dudy zadudám.

Jenže vším dost jsem mdlým, dědek už, víc než tři písně neumím. –

Vypil máz, zadul v ráz, po těle všem z písně hrůzné běžel mráz.

Divná věc! „Pověz přec, co ta píseň jako s hrozbou na konec?“

– Rodný kout spjat do pout, a má píseň volá na to boží soud ! –

A již zas dud zní hlas, píseň divá, jak když chechtá se v nich ďas.

Tuhne krev! „Zjev nám, zjev, co znamená v druhé písni dud tvých zpěv?“

– V pekla vchod na průvod hrají dudy všem, kdo šlápli na náš rod! –

A již zní po třetí dudy, jak když táhne slavné procesí.

– Čapky s hlav! – dudák vstav, zvolal, v oku divnou záři, v celý dav.

– V českou zem, vrať se sem, stará slávo, ať již usnu sladkým snem! –

Sklonil hled, bled a bled... Kolem ticho. Po dudáku ani sled...