Půl v záři a půl v šeře
má jizba – zavru dvéře
a zdá se mi, že hned
je za mnou celý svět.
Svět, podlý snění zrádce,
svět pout a jařma práce,
svět špíny s křivdy zlem –
jsem chráněn před ním, jsem!
Tu památky, tu trety,
tu s dechem lesů květy
a řady mojich knih,
k nim sedám rád a tich.
Tu obrazy: Ves z rána,
sněť lehce obetkána,
chýž svítí, azur syt,
ten jas, ten vzduch, ten svit!
Tam rybník v lesa stínu,
rybárny obraz v klínu,
a modré hřbety hor
se vlní přes obzor.
A tam člun s plachtou oře
do bílé pěny moře
a houpá se jak hrou
nad vlnou zelenou.
A na tom člunu jedu
kams dál a dál a k předu,
až zmizí břehu lem.
Snů moře a snů zem!
Má lampa svítí, svítí,
a z kamen oheň zříti,
teď zavyl větru hlas,
a ticho, ticho zas.
Teď ulicí hřmí vozy,
kdos chechtá se, kdos hrozí,
to svět se bavil kdes.
I oknem mým třás’ děs!