Blíž cesty za městem vůz loutkářův stál známý
a z prken divadlo, kde směšně truchlé drámy
se hrají pro děti. Jak plálo sluncem ráno,
já čet’ – na oponě to rudé bylo psáno –
že „dnes se nehraje“. Tu úsměv šleh’ mou lící.
Ach, dnes se nehraje! Snad není v dispozici
Kašpárek veselý, snad nastudil se včera,
jak mlhou domů šel, snad smůla Lucifera
již došla, rytíř prch’ neb princezna, ta kráska,
svou smlouvu zrušila a odjela, kam láska
neb sláva táhla ji, by strhla k sobě světy
svým hlasem kouzelným a vlečkou toalety.
A s novým úsměvem jsem spatřil bílou kozu
na trávě pásti se a přistoupil jsem k vozu
a nahléd’ okénky, jež byly dlaně zvící.
Tam v rakvi leželo děťátko tiše spící.