Tráva je vlhká od rosy třpytné,
nebe plá červánků vznětem,
slyšíš ten švehol? To již pták lítne,
aby cos ulovil dětem.
Za muškou rychle v pole i k lesu,
hle, již se na hnízdu staví,
mladými vítán v radostném plesu,
vidíš, jak zvedají hlavy?
Dívej se, dívej do hnízda toho
skrytého v listu a kvítí,
ucítíš, jak v tom blaha je mnoho
někomu na zemi žíti.
Někomu patřit v bolu i štěstí,
v snění i v bdění i v práci,
radosť a lásku a život mu nésti
jako těm mladým ti ptáci.
Někoho chránit, hřáti a stříci
v bouři a větru, jenž hvízdá,
jaká, hle, světla záře se skvící
sálá to z malého hnízda!