Hnul slavný průvod Božího se Těla
od oltáře. Na dlažbě plno kvítí.
A děti v smíchu po květech se řítí,
jít po nich, šlapat, jaký ples jim dělá!
Ó, kolik z nich as půjde cestou žití,
jež vystlána jen květy bude celá,
ó, kolik z nich trn, hloží neucítí,
až vichr chladný dotkne se jich čela?
A květy! V lukách plály ještě včera,
na sadech dýchly vůni do večera,
k nim letěl motýl v tmavý les i mýto.
Jak usmívají družičky se sněžné!
Jak v prachu mrou ty lesní květy něžné!
Jdu kol a nevím, čeho víc mně líto.